Velký třes

2. března 2017 v 18:32 | Mr. Nobody |  Přišlo to a zase odešlo
Zemětřesení přineslo spoustu pohrom. Věci nejsou takové, jaké by měly být. Nešťastné děti vyluzují nepřeslechnutý řev a hysterické projevy.

Hvězdy padají, ale nikdo si nic nepřeje. Shoří nepochopené.

Teče mi krev z pusy i z očí, tak proč stále brečíš?

Tvé slané slzy stékají po mých pažích jako krvavá kyselina, která se uvolní po svislém řezu žiletky.
Dělají si na mé kůži cestičky. Kam až povedou?

Slyším těžké kroky mých parazitů, kteří touží po mé krvi. Zase. Znova. Zrychlují. Běží.
Proč bych před nimi měl utíkat? Cítím, jak jsou mé kosti těžké, jako kameny. Další pohyb mě nutí zadržovat bolestný vzlyk.

Jaký je osud pro tvora, který podrývá svou i okolní existenci?

Nikdy bych neřekl, že zatmění mě tak uchvátí. V posledních minutách svého nepochopeného života se ptám, jaké bude zítra počasí. Jaké bude rozloučení s věcmi, které tak věrně nenávidím?

Můj mozek obmotává jedovatý břečťan. Mé rty chladnou a mé prsty fialoví. Mé oči protáčí se v sloup.

Cítím neonové jehly, které odebírají moji železitou krev.

Chránil jsem tě, když nebe padalo, ale už zase svítá a já tě musím opustit. Možná to byl ten den, kdy se z dešťových kapek staly hřebíky a kdy Země začala truchlit po svobodě.




Mr. Nobody
 

Neumírej princezno

3. září 2016 v 22:29 | Mr. Nobody |  Chaos
Má tvůj pokoj dveře? Dveře k úniku jsou potřeba.
A není to všechno jen hluboká propast?
Polykáš pilulky jako lentilky.
Bůh řeže do tvého prohnilého těla a uřezává nechtěné součástky.

Princezno... neumírej.
Princezno, nebreč.
Princezno, vstávej.
Princezno, nekrvácej.

Jsi unavená barvením tváří na rudo jejich krví.
Jak dlouho budeš ve svém bílém pokoji?
Slyšíš? Bye, Bye
Jak dlouho to bude trvat, než tě pohltí tví vlastní démoni.
Než tě sežehnou jako paprsky slunce?
Vezmou si vše.

Poslouchej to, co Ti říká Svět. Bůh není pravda, kterou hledáš.
Placeba nepomáhají.

Četla jsi někdy, co jsem ti psal?

Mr. Nobody

Staré časy

19. prosince 2015 v 21:59 | Mr. Nobody |  Chaos
Ahoj.
Jo. Na tebe mluvím.
Jsi nějaká hubenější, skleslejší a vydeptaná.
Kdo vlastně teď jsi?
Vypadáš, jak vzteklá fena.
Budeme tě muset násilně vypnout.

Vrátil jsem se zpět,i když jsme si nechyběli.

Musím za tebe začít dýchat.
Tvé ruce se přestanou klepat.
Oči se ti lehce přimhouří.

Přicházím. Tvá duše bude odpočívat.

Smiř se s tím.
Nemáš šanci nade mnou vyhrát.

Najdu ho.


Ajzon
 


Přestal jsem vrhat stín

15. června 2015 v 4:05 | Mr. Nobody |  Chaos
Posledních pár měsíců přede mnou utíkáš. Kam utíkáš? Jsi součástí mě. Tak proč? Nikdo si tě moc nevšímá. Nikdy jsi neměl přece rád pozornost. Utíkali jsem před ní společně. Vždy jsi byl v ústraní. Temný a tajemný.
Stín není jako Svědomí. Svědomí jsem zatratil, však něco tak existenčního jako je Stín se mi ztrácet nechce.

Why are you running away?
Don't you feel like severing?

Odumřeš jako všechno okolo? Jsi to poslední, co mám. Nemáš právo odejít. To už se ti hnusím? Nebo to vše zase nedává smysl? Nemůžeš dělat nic. Nemůžeš se oddělit.

I feel something missing.

Pozdě. Oddělil jsi se a má existence umírá jako čistý vzduch v hlavních městech. Kdo by se teď chytal posledního stébla trávy? Ten, kdo má sílu. Ten, kdo má chuť. Ten, kdo chce. Ale někdo jako já... Ten, kdo má dveře zavřené?

Nesměj se. I v těchto chvílích je prostor pro pomazlení se sarkasmem! Jemný a při tom trnitý. Cítím, jak dokonale svazuje mé ruce bez života. Jak se jako rostlina usazuje v mém těle. Dokonalý květ vykvete v mých ústech. Jakou má barvu, Holčičko?

Šeptáš, že červenou.

Nemusím umírat. S růží v puse můžu šlehat ostnatými biči všude okolo. Všude v mém okolí bude sarkasmu na rozdávání.

Nože, které se nikdy neztupí. V ně se teď mění sarkastické trny. Cítím, jak se prořezávají mým slabým masem a prořezávají tenké stěny mého těla.

A parasite needs a host

.

Mr. Nobody

Přezrálí hříšníci

8. března 2015 v 10:50 | ..... |  Ajzon
Tancujeme v rytmu raz, dva, tři.
Drtíme valčík na parketách.

Rytmus se změní. Divoký tanec se prohání sálem.
Však bez přihlížejících. Je to soukromý večírek.
Náš večírek, který nikdy nekončí.

Nezastaví nás roztržené oblečení ani špatná nálada.
Můžeme tancovat, tak, jak jsme se narodili. Nejpřirozenější oblek.
Tancovat se musí! V rytmu daného okamžiku.

Zvrkne se Ti noha, ale já změním kroky.
Nenechám tě v tom. Utancujeme to společně.
S velkou grácií.

Zase se vše mění.
Vše je najednou smutné a Ty se ke mě tiskneš.
Ale my to přece vydržíme. Přijde přece další píseň s jiným příběhem.

Všechno se obrací. Na rychlé a svůdné vlnění boků.
Kde přitažlivost nezná hranice a místo tance se souloží na tvrdých bukových parketách.
Kde všichni zapomínají, kdo jsou a vášeň s chtíčem přeráží všechen rozum.

A po vášnivém sexuálním opojení, přijde tanec něžných polibků a omluv.
Proplouváme ladnými tanečními kroky mezi krví, spermatem a vytrhanými vlasy.

A tak vypadá náš taneční sál. Plný fleků a děr. Zaschlá krev je všude na stěnách.
Zdi tohoto sálů ukrývají mnoho příběhů.
Ale na tom přece nezáleží. Je to náš sál.

Naše místo plné hříchu, krve a vášně.




Ajzon

Posmrtný pervitin

2. ledna 2015 v 18:22 | Mr. Nobody |  Přišlo to a zase odešlo
Pervitin proudící žilami, dýchací soustavou, sliznicemi.
Stál ti za vše? Tenhle špinavě bílý, zažloutlý prášek?
Stál za tvůj naoko šťastný život? Tvá ruka se klepe a drží injekční stříkačku.

Nepřemýšlel jsi nad následky nebo ti to bylo všechno jedno?
Smířil jsi se s tím, že mnoho lidí utrpí? Neřekl bych, že sobectví jsi měl v povaze.

Hledáš žílu, která ti usnadní cestu k smrti.
Je jedno, co bylo a teď už je jedno i to, co je a bude. Tvůj život končí. Tví přátelé truchlí. Nemyslíš na to. Zhrzenost předčila tvou závislost. Závislost v téhle dávce nehraje roli.

Jehla proniká kůží. Úsměv na tváři. Nebyl to ten pravý život pro tebe. Věděl jsi, že to skončí. V tu chvíli jsi byl volný.

Pervitin přichází. Víš, že ti už víc nemůže ublížit. Zorničky se rozšíří. Nereagují.
Těžkost na hrudi a je to tu. Konec všeho? Droga zastaví všechny pocity při umírání. Strach jsi neměl ani před tím.

Upadáš do bezvědomí.
Vidíš to Pavle Gregore? Brečíš nad svými oběťmi?

Tělo chladne a myšlenky mizí. Víčka těžknou. Neptáš se, jestli umíráš. Ptáš se, jestli se po smrti zacelí ta díra v hrudi.

Konečný úsměv. Vše se vyřešilo. Nechal jsi dopis rodině i milované osobě. Teď už nic neexistuje. Přišla tma. Tvá tma. Možná na lepším místě bez bolesti. Přijdou teď účinky pervitinu?


Mr. Nobody

Můj dárek k Vánocům

23. prosince 2014 v 4:46 | ..... |  Ajzon
Můj krásný dárek k Vánocům.
Můj dárek pod stromečkem.
Tvé krásné tělo omotané červenou mašlí.
Jsi můj i bez komerčních svátků.

Přišel jsi a já už tě nenechám odejít.
Příliš dlouho jsem na tebe čekal.
Příliš dlouho jsem si nepřipouštěl spoustu věcí.

Dovol mi ti říct, jak moc o tebe stojím.

Toužím po tvém krásném těle.
Po tvých hustých, černých vlasech.
Po tvých rtech a smutných očích.

Vypadám, že tě chci jenom zneužít?

Ne, nechci tě zneužít. Chci tě celého.
S tvými pocity. S tvými výlevy. Bez tvých útěků.
Chci se tě dotýkat. Chci tě cítit.

Vezmu si tě bez ohledu na to, co budeš chtít.
Svým odchodem jsi si zavřel cestu rozhodovat sám o sobě.

Náležíš mi.

My nejsme jako oni. Nejsme smrtelní. Neexistujeme.
A to je ta nesmrtelná krása. Krása, která neumírá.
Čas, který neutíká. Nestárneme. Nezapomínáme.
Máme všechen čas světa. Našeho světa.

A tak, dovol mi tě mít. Dej mi své rty. Potvrď smlouvu s démonem.

Ajzon


Ravenmoon

18. prosince 2014 v 2:36 | ..... |  Ajzon
Dal jsi mi tři mizerné minuty.
A jak jsem se s tím měl smířit?
Přejíždím si prsty po tváři a cítím,
že se rozpadám.

Dal jsi mi tři drtivé minuty
na rozhodnutí a pak jsi odešel.
Najednou všechen cit zmizel.

Dal jsi mi tři žalostné minuty.
Nemohlo jich být víc?
Nic se nevrátilo do starých kolejí.


Dal jsi mi tři smutné minuty,
které plakaly, aby byly vyslyšeny.
Nebylo jim dopřáno.

Dal jsi mi tři krkolomné minuty.
Nestihl jsem za tu dobu nic.
Ani teď nic nestihnu.

Dal jsi mi tři minuty,
které ti už neodpustím.
Které trhají to všechno hezké na
cáry papíru.

Poslal jsi mi dopis a já si uvědomil, že mi něco chybí. Ty tři minuty to nejsou. Mohl bych vše vrátit zpět a říct ti, že chci více minut? Že chci jen víc času na to, abych se mohl rozloučit.


Ajzon

Hra o celistvost.

30. listopadu 2014 v 17:31 | Mr. Nobody |  Chaos
Ahoj, princezno. Znova se setkáváme. Znova po roce, dvou, deseti letech, stoletích, po smrti.
Jsi skleslá jako vždycky. Nikdo ti ještě nevykouzlil úsměv na tváři?

Potkala jsi mě, zase. Jsi mi souzená. Celé tvé tělo je moje, i když o tom nevíš. To já jsem vrah tvých snů. Vrah tvého optimismu. Vrah tvých myšlenek a nápadů.

Vždycky se sejdeme. Je jedno jaký je rok, doba, počasí. Táhne mě to k tobě a ty víš, že neodoláš. Jednou jsi podlehla. Budeš mi podléhat navždy. Neutečeš. Libí se ti, když se tě zmocňuji. Líbí se ti, když se přede mnou plazíš. Líbí se ti mě hledat a pak dělat, že ke mě nepatříš.

Mohli bychom říct, že se milujeme, ale oba víme, že nic takového neexistuje. Oba víme, že smrt a život se nám vyhl velkým obloukem. Pro nás pravidla neexistují. Neexistuje čas, datum, lež nebo pravda. Neexistujeme ani my dva. Je to jenom jedna velká utopie s nádechem menšího zoufalství. Stále umíráme a rodíme se. Stále se hledáme. Stále se ptáme a zbytečně odpovídáme.

Naše životy jsou bezcenné a při tom jsme tak cenní sami pro sebe. Když se znova narodíme, tak si ani neuvědomujeme, že jsme prožili milion životů před tím. Nemůžeme si říct, že nás to nebaví, protože to o sobě nevíme. Ale my dva to víme. Víme to. Už je to jenom naše hra. Hra na to, kdo koho dřív najde. Cítíme se bez sebe poloviční. Cítíme, že nám něco chybí. Nutí nás to hledat toho druhého. Je to hra o celistvosti. O státech, letech, podobě, smýšlení, jazyku, městu. Ale najdeme se, musíme.

Princezno, opouštíš mě pokaždé, když umíráš. Nacházím kousky tebe v jiných ženách.
Princezno, zase sníš o svém světě?
Princezno, zase si myslíš, že tě nikdo nemá rád?
Princezno, ty nejsi šílená.

Šílení jsou ti okolo nás. Ti ostatní.




Mr. Nobody

9 mm v hlavě a dobrovolný dárce orgánů.

16. září 2014 v 16:48 | Mr. Nobody |  Sladko-kyselý sarkasmus
Malý dárek. Smrtelný dárek. Z jednoho malého dárku by vzniklo mnoho dárků pro všechny! Jednomu věnuji své srdce a jednomu svou plíci. Rozdělte se o mé orgány. Rozeberte to levné a zubožené zboží. Použijte mě ke svému životu!

Vezměte si mé myšlenky. Vezměte si mé zkušenosti. Vezměte si mé rozervané nitro.

Nitro, které je rozřezané, rozpíchané injekčními stříkačkami. Nitro, které krvácí. Nitro, které má v sobě střepy z každého mého zrcadla. Nitro, které slouží jako můj jehelníček. Nitro, které umřelo v ten den, kdy se narodilo.

Bojíte se smrti?
Bojíš se temných dveří?
Zžírá tě paranoia?
Máš problém sám se sebou?
Tak rozdávej dárky! Rozdej je všechny, ať už nic nezbude.
Ať se zapomene.
Ať zem pohltí všechny tvé hříchy.

Hlína pohltí tvé bílé neživé tělo a všichni ti naskládají na hrob bílé růže, které označují nevinnost a neposkvrněnost.
Každý z nich ti, ale dokáže, že mé růže jsou černé a zvadlé. Bez špetky nevinnosti.

Jen pouhá jména podržela
obrysy v kůži a tvary růží.


Mr. Nobody

Kam dál