Březen 2014

The lady who came back with death.

18. března 2014 v 22:28 | Mr. Nobody |  Chaos
Po dlouhé době jsem se zase začal vyhýbat zrcadlům. Nikdy jsem nevěřil zrcadlům. Jsou to lháři! Neukazují pravdu. Nechtějí ji ukazovat.

Zase přišla, přišla se na mě kouknout, jestli jsem nezapomněl. Jestli jsem jí nevymazal z paměti. Jestli jsem nezapomněl, kdo jsem.

Je to vlastně mé já. Vlastně to, co se objeví vždy, když to nikdo nečeká. To, co mne vyvádí z míry. Vždy si jedu po své krásně naplánované lajně. Není na ní chyba. A pak se zjevíš ty a celé to zkazíš. Můj plán spadne jako domeček z karet po zafoukání větru. Jenže kdo by mohl čekat, že po tomhle přijde tornádo? Rozbije zbylé střepy a rozvíří temné vzpomínky. Nesnáším nostalgické chvíle v temném koutě. Nakonec to všechno stejně zničíš a já budu ty. Budu tebou a zase odejdeš a budeš spokojená. S úsměvem mi řekneš, že nemůžu sejít z cesty. Nemůžu být někým jiným.

Zase jsem jí viděl. Poprvé za tento rok.
Zničená mysl se vrací.
Černovlasá zkáza přišla.
Rozbité střepy od krve.


Je teď starší. Její tvář pokrývají vrásky bolesti a zkoušeností. Její oči, které nemají bělmo. Jsou celé černé. Nelidské oči. Její pleť je bílá jako křída. Její tenké ruce, jsou dlouhé a kostnaté. Její nehty jsou černé jako uhel. Jsou dlouhé, aby mohly kamkoliv. Aby to bolelo. Její anorekticky-rachitické tělo, které je zahaleno krvavě rudými šaty. Možná od krve jsou. Od mé krve. Od její. Od nás všech. Její černé rozcuchané vlasy se jí líně válejí po ramenou. Dosahují až k jejímu útlému pasu. Její opuchlá pusa, která má prokousané rty do krve. Zuby, které jsou jedinou částí těla, která se udržuje. A její hlas, jako kdyby nehty sjížděly po tabuli. Nepříjemný, nesnesitelní k zbláznění!


Co mi přineseš tentokrát?
Co změníš?
Co zabiješ?



Mr. Nobody

Only misery and death, fear and burning hate.

4. března 2014 v 1:34 | Mr. Nobody |  Ona, jenž trýzní mé nitro
Nakonec jsem dokázal na pár měsíců potlačit tvé sklony k tomu mě zničit. Umlčuji tě svou snahu o lidskost. A ty jsi spokojená. Ale není to lehké. Nemůžeš předpokládat, že budu víc člověkem. Né, když jsem to, co jsem.

Pokud mě nezničíš ty za to že jsem zrůda. Zničí mě to, že jsem do své zrůdnosti pustil lidskost.
Nesnášíš mě jako monstrum. Miluješ mě jako člověka.
Zabila by jsi mě za mě samotného. Ale dala bys vše, abych mohl žít jako někdo koho neznám a je ve mě.


Měla by ses rozhodnout, co chceš. Možná mě můžeš zničit, ale nedochází ti, že když zničíš mě, zničíš i sebe. Větší potupa, ale pro tebe bude, když to skončím já. Ano, začínáš se bát? Svého konce? Své tragické smrti o které budu vědět jenom já? Umřeš dřív, než já. Zničím tě tím, co jsem.

Za ta léta, co jsi se mnou, jsi mi dokázala, že se můžu bát jenom jedné věci. A to sám sebe v tobě.
A kdo bude dřív mrtvý?
Oba dva budeme umírat ve stejný moment.
Oboum dvoum přestane být srdce ve stejném čase.
Oba dva budeme hnít stejně.



Mr. Nobody