Červenec 2014

Schizofrenickej invalida

28. července 2014 v 18:14 | Mr. Nobody |  Jak šel čas a přišlo vše okolo
Časté výpadky. Chování, které není charakteristické pro vaši osobu. Dělání věcí, které normálně neděláte. Alespoň né v tak častém časovém intervalu. Halucinace, hlasy. Úsměvy, které nemůžete napodobit. Chvaty, které nemůžete zopakovat. Krev, kterou nemůžete vzít zpět. Žíly, které už nespojíte.

Ano, schizofrenie kouše jako zmije. Jed je po celém těle a pomalu vás sžírá. Je jedno, jestli to chcete nebo ne. Ale tak to je u většiny věcí, ne?

Někdy se sám sebe na něco zeptám. Po chvilce mi někdo odpoví. Už to není tak silné, jako když jsem byl malý a bavil jsem se tím. Jenže tyhle roky uplynuly jako voda a já stojím sám před sebou v rudém pokoji. V rudém pokoji, kde není východ. Jsem tam jenom já, ale přesto tam je plno. Mluví tam spousta hlasů a dostat se ke slovu je vážně těžké. Někdy se to ani nepovede. Jsou prostě houževnatější.

Když tahle "schůze" skončí, tak přichází normální den. Někdy je ticho a někdy hlučno. I tak cítíte, jak fyzicky scházíte. Nevíte, čím to je. Vlastně ani nevíte, jestli to chcete nebo ne. Ale to nikoho nezajímá. Začínáte méně jíst, pít a spát. Nakonec váš den vypadá tak, že celý den ležíte v posteli a koukáte do zdi.

Nakonec vám jídlo připadá jako prach. Pití jako písek a spánek jako luxus, který si nemůžete dovolit. Vaše tělo je unavené při každém pohybu. Začnou vám padat vlasy. Jediné, co se stále drží živé a řekl bych až urputně čilé je mozek.

V posledním stádiu se začnete hlasitě smát sám sobě. Věřte mi, že pro okolí to není zrovna vhodné, ale tak i to se stává. Jako kdyby mě zajímalo, co si někdo o mě myslí. Začnou vám vylézat klouby a klíční kosti. Žebra se taky začnou hlásit. Není to dobré pokud většinu svého života jste prožili jako ti, co většinou svá žebra neviděli. Na tváři se vám usadí letargický výraz. Začnete být apatičtí. I tak hlasy neustoupí ani o krok. Spíš jen jdou dál, i přes mrtvoly. Šli by i přes svoje.

A takhle přežíváte. Dožíváte by bylo asi přesnější. Antidepresiva vám nepomáhají. Antidepresiva a alkohol, už taky není nejlepší kombinace. Alkohol sám o sobě vás taky neuspokojí. Utlumováky už nepomáhají a tak je jenom jedno východisko. Nechat si flašku na nočním stolku a čekat až vás zahalí temnota.




Mr. Nobody