Březen 2017

Velký třes

2. března 2017 v 18:32 | Mr. Nobody |  Přišlo to a zase odešlo
Zemětřesení přineslo spoustu pohrom. Věci nejsou takové, jaké by měly být. Nešťastné děti vyluzují nepřeslechnutý řev a hysterické projevy.

Hvězdy padají, ale nikdo si nic nepřeje. Shoří nepochopené.

Teče mi krev z pusy i z očí, tak proč stále brečíš?

Tvé slané slzy stékají po mých pažích jako krvavá kyselina, která se uvolní po svislém řezu žiletky.
Dělají si na mé kůži cestičky. Kam až povedou?

Slyším těžké kroky mých parazitů, kteří touží po mé krvi. Zase. Znova. Zrychlují. Běží.
Proč bych před nimi měl utíkat? Cítím, jak jsou mé kosti těžké, jako kameny. Další pohyb mě nutí zadržovat bolestný vzlyk.

Jaký je osud pro tvora, který podrývá svou i okolní existenci?

Nikdy bych neřekl, že zatmění mě tak uchvátí. V posledních minutách svého nepochopeného života se ptám, jaké bude zítra počasí. Jaké bude rozloučení s věcmi, které tak věrně nenávidím?

Můj mozek obmotává jedovatý břečťan. Mé rty chladnou a mé prsty fialoví. Mé oči protáčí se v sloup.

Cítím neonové jehly, které odebírají moji železitou krev.

Chránil jsem tě, když nebe padalo, ale už zase svítá a já tě musím opustit. Možná to byl ten den, kdy se z dešťových kapek staly hřebíky a kdy Země začala truchlit po svobodě.




Mr. Nobody